Proč to děláme?
Proč to děláme?
Honba za tím TOP a nejvhodnějším krmivem začala s příchodem našeho „sporťáka“ Henryho, který měl od štěňátka velmi citlivé zažívání. Ale abychom nepřeskakovali a vzali to pěkně od hlavy k ocásku, tak Vám to povím všechno 😊
Psi a obzvláště retrieveři mě doprovází více než polovinu mého života. Každý zodpovědný majitel přemýšlí nad tím, jaké nejlepší podmínky vytvořit pro to stvořeníčko, které si přivedl do života, které je na něm plně závislé ve všech směrech. Pak se snažíte ze všech sil udělat vše správně. Ne vždy se to však povede.
První pes, který mě posouval ke kynologii blíže byla fenka dlouhosrstého jezevčíka, Lesana. Co do výživy to byl totální průšvih. Jako šestileté nic netušící dítě, jsem přihlížela, jak správný pes dojídá vše, co vlastně zbude a občas v týdnu se „tomu psovi“ hodí nějaké vařené maso. Kupodivu nikdy netrpěla žádným onemocněním a dožila se vysokého věku – ostatně jako doposud všichni moji psi.
Druhý a můj OSUDOVÝ parťák, kamarád a průvodce byl labrador Rex. Český chov ze show linie a jeden z průkopníků Working testů (WT) u nás v ČR. Co se týče výživy, byl popelnice a to doslova. Vybírání košů za zavřenými dveřmi byla jeho oblíbená zábava. V době, kdy jsem měla Rexíka, jsem už přemýšlela nad výživou sportovního psa. Vlastně nejen nad výživou, ale i nad péčí o pohybový aparát a rehabilitace. Také jsem byla již studentkou střední odborné školy veterinární, kde jsem mohla čerpat vědomosti a získávat nové pohledy na celou problematiku výživy psů a ostatních zvířat. Bohužel mé tehdejší zjištění bylo velmi traumatizující, kdy v rámci praxí ve veterinárních klinikách, jsem slýchala, jak moc většině majitelů psů je jedno, co jejich pes vlastně baští, hlavně, když to tolik nestojí. Ale že pak nechávají tisíce za veterinární ošetření v souvislosti s nekvalitní výživou, špatným vývinem atd. to už byla věc téměř nevysvětlitelná… a jednu odpověď si budu pamatovat asi do smrti … „však to není žádný pes s „papírama“ a já taky nežeru furt jen flákotu masa … “
Teď použiji můj oblíbený citát:
„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ - Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ
Ano, každý jeden z nás majitelů jsme zodpovědní za ten jeden „psí žaludek“, který máme doma … a proto by měl každý člověk zvážit své možnosti při pořizování pejska (nebo jakéhokoliv živého tvora) a dbát na to, aby jeho zdraví nebylo podlomené nekvalitní výživou a dobře prospíval.
Rexík se dožil bez 2 měsíců 17let. V době, kdy jsme si museli říct sbohem navždy s námi sdílely domácnost flatí holky Ariel a Bella. Obě pracovně vedené s velmi slušnými výsledky a spokojenými bříšky, ale opět nebyly to žádné mlsounky ani netrpěly na žádné trávící potíže, prostě pohoda. Člověk by snadno mohl nabýt dojmu, že tak je to stále a je to vlastně jedna velká pohoda, když se člověk řídí jednoduchými pravidly a má tzv. výživu pod kontrolou. Ale omyl! S příchodem pana PSA se vše změnilo.
Dlouho jsem pokukovala a následně čekala na zahraniční spojení trialových labradorů a dočkala se svého PANA PSA s TOP rodokmenem, naprosto skvělými předpoklady pro práci. První týdny bylo naše soužití úplné peklo a s partnerem jsme nevěděli, kdo dřív zase s tím PSEM poběží. Dvě patra dolů, pak zase nahoru, nic moc. Stále měl z něčeho průjem, stále měl zažívací problémy. S častými průjmy u štěňat je spojené vysoké riziko dehydratace, celkové snížení funkce střev, což má za následek nulové nebo minimální vstřebávání živin a spoustu dalších potenciálních problémů. Se svým určitým „handicapem“ vědomostí mě jeho stavy opravdu děsily. Po sérii vyšetření jsme zjistili intoleranci na kuře, vepřové a hovězí, obiloviny … ale kuře? Minimálně kuřecí tuk byl snad ve všech typech granulí. Spadli jsme do úplného granulového zoufalství a hledali nejen v EU výrobce krmiva, který bude umět nabídnout specifické diety pro pracovní psy. Asi daň za ty všechny bezproblémové strávníky … 😊
Umíme si tedy velmi dobře představit, co znamená mít doma psa s „žaludkem jako popelnice“ i pohodáře bez obtíží, ale i masakr v podobě VELMI CITLIVÉHO PSA v kombinaci sportovního psa v zátěži, kdy je vždy důležité dávat krmivo, které obsahuje správný poměr živin. Tito psi totiž potřebují přijmout více bílkovin a energie.
Ariel s Bellou se pomalu překlenuly do „období senior“, kdy je opět třeba být na pozoru ohledně výživy. Ve vyšším věku je proto vhodné přejít na nízkokalorickou stravu. Podávat takové krmivo, které má méně kalorií a obsahuje vyváženou směs živin, vitamínů a minerálních látek, které posilují imunitní systém a prospívají kloubům stárnoucích zvířat. Henry ve svých skoro 5 letech je v plné fyzické kondici, bez obtíží (jakákoliv dietologická chyba je průšvih).
Takže pokud hledáte pomoc, pochopení a rady, co s vaším čtyřnohým miláčkem, jste určitě na správném místě a těšíme se na Vaše příběhy, zážitky a společné hledání té nejlepší cesty pro „bříško“ vašeho miláčka 😊